Fit life

Voda a my

S menší nadsázkou by se dalo klidně říci, že člověk, ale vlastně každý živočich – přestaňme se konečně povyšovat a vraťme se ne na stromy, ale zpět mezi ostatní živáčky :), je VODA a něco málo k tomu. Ve vodě jsme byli zrozeni – život vznikl před miliardami let z vody, my jsme se narodili též z vody – té plodové a jak nám v ní bylo dobře, nikomu z nás se z ní nechtělo, bylo v ní teplo a nikdo nás neohrožoval tvrdými lokty. Pozůstatkem toho je, že 91 % naší krve je voda, 70 % vody obsahují naše svaly, trávicí šťávy, vodu máme ve všech orgánech (náš mozek je tvořen z 90 % vodou!), a i kosti, kde bychom to nejméně čekali, jí obsahují celých 25 %. Není proto asi divu, že aby příroda naplnila potřeby stále se množícího lidstva, musí rozpouštět stále více a více horských a arktických resp. antarktických ledovců!

Proč jsme tak nacucaní?

Voda je tím nejvhodnějším prostředím a prostředkem (i dopravním) pro všechny děje, které v našem těle probíhají. Bez vody bychom si s odpuštěním ani neprdli :). Voda si námi proudí a tím vytváří vhodné – tekuté prostředí pro veškerý metabolismus buněk a těla.

Všechny chemické reakce, jejichž výsledkem je, že chodíme, běháme, pijeme, jíme, dýcháme, myslíme, spíme, sníme, píšeme či čteme, probíhají ve vodním prostředí. Těch reakcí, na nichž se voda v těle podílí, je prý více jak sto tisíc. Úctyhodné, co taková „obyčejná“ voda dokáže!

Voda přináší kyslík a živiny k buňkám a ona je také „popelářem“, který se postará, aby všechno smetí z buněk a našeho těla odešlo.

Voda nám také pomáhá udržovat tělesnou teplotu – pocením. Vylučováním potu se spotřebovává tepelná energie, kterou naše tělo vytvořilo, a která by způsobila, kdyby zůstala uvnitř, že se přehřejeme, naše reaktory se vypálí a nám nezbude než se uložit k věčnému spánku.

Když máte žízeň – lokněte si – průtok vody od úst k ústí

Každý doušek tekutiny, který polkneme, se dostane do žaludku. Pokud jsme předtím jedli, tekutina naředí trávicí šťávy a musí se protlačit skrze natrávenou šlichtu dále. Tím sebou strhává do střeva i část dosud nestrávené potravy. To bývá velmi často příčinou trávicích obtíží.

Ve střevě se voda, obsažená v tekutině, vstřebá přes sliznici střeva do krve a tím se stává její součástí. Když tekutina obsahuje příliš mnoho přísad – cukry, soli – minerály, barviva, ečka apod.), vstřebává se pomaleji. Prostě tyto přísady jí do krve nepustí. To má pak za následek to, že i když máme pocit, že jsme vypili rybník, stále máme žízeň.

Voda, které se podařilo projít až do krve, slouží jako prostředí pro chemické reakce – málo vody v krvi chemické reakce brzdí.

Voda v krvi slouží jako transportní prostředek pro mnohé látky a podílí se i na tvorbě správného prostředí uvnitř buněk. To, co vypijeme, se stává naším nejvnitřnějším prostředím, a proto je tak důležité to, co a kolik toho vypijeme.

Žízeň – obrana těla proti vysušení

Bez jídla jsme schopni přežít 2 měsíce, bez vody jen 2 – 4 dny, proto máme proti nedostatku vody vybudován ochranný systém – jeho čidla jsou rozmístěna po celém těle. Čidla jsou malými laboratořemi, v nichž neustále probíhá rozbor naší krve a tekutiny v buňkách (cytoplazma). Jakmile zjistí, že je v těle vody nedostatek, odešlou zprávu do mozku a ten spustí poplach – dostaneme žízeň. No a my se pak začneme shánět po něčem k pití.
 

by Miloš Škorpil